| Summary: | Závěr Ve své práci jsem se snažila zprostředkovat postupný vývoj pracovního práva u nás, upozornit na okolnosti, které měly význam pro další rozvoj pracovního práva. Dále jsem se snažila srovnat právní úpravu starého zákoníku práce s novým, především v otázkách zabývajících se skončením pracovního poměru. Zaměstnavatel nově nemusí zaměstnanci povinně nabízet nové zaměstnání v daných případech, jak tomu bylo v minulém zákoníku. S přijetím nového zákoníku se očekávalo mnohé, ve skutečnosti však k výrazným změnám nedošlo, pominu - li základní myšlenku nového ZP, a to zásadu "co není zakázáno, je dovoleno," která se v něm nově objevuje. Při bližším prozkoumání jednotlivých ustanovení zjistíme, že tato zásada je velmi omezena nejen kogentními normami, přejatým právem EU, ale také povahou ustanovení, atd., jak jsem již výše zmínila. K novému zákoníku byla přijata již celá řada novel, které přinesly jisté zlepšení a odstranění některých nedostatků zákoníku. Myslím si ale, že je ještě hodně prostoru pro změny, především v otázce liberalizace a flexibility v pracovněprávních vztazích. Důležitý cíl vidím také v posílení postavení zaměstnavatelů, tím pádem i v jistém oslabení postavení zaměstnanců, především v otázkách skončení pracovního poměru. Současná právní úprava pracovního práva převzala mnoho ze starého ZP,...
|
|---|
