| Summary: | Stav právní úpravy sexuálního obtěžování v ČR není zdaleka ideální. Úprava v zákoníku práce je z pohledu diskriminace nedostatečná, protože předpokládala speciální úprava zakotvenou v antidiskriminačním zákoně. Zákoník práce tak obsahuje pouze obecné zakotvení zásady rovného zacházení a v otázkách ochrany odkazuje na dosud neschválený právní předpis. Možnost efektivně se bránit sexuálnímu obtěžování před soudem je za současné situace tudíž značně zkomplikována. Necháme-li stranou případy sexuálního obtěžování a diskriminace, které nastávají při přijímání do zaměstnání a ve služebním poměru1 , lze se pracovněprávní ochrany domáhat pouze podle zákona o zaměstnanosti, a to navíc na základě analogie iuris. Oběti sexuálního obtěžování, ke kterému dojde v průběhu zaměstnání, však nadále mohou využít ochrany dle ustanovení na ochranu osobnosti obsaženého v občanském zákoníku. Ve svém výsledku vyvolalo nepřijetí antidiskriminační úpravy dosti paradoxní situaci - nejenže nedošlo k tolik očekávanému zlepšení antidiskriminační úpravy, ale dokonce se zmenšila i ochrana před diskriminací, kterou dosud české právo poskytovalo. De lege ferenda by bylo žádoucím a zřejmě i nejjednodušším řešením přijetí antidiskriminačního zákona tak, aby nabyl účinnosti pokud možno co nejdříve. Další možností by bylo zákoník práce v...
|
|---|
