| Summary: | Cílem této práce bylo předznačit prostor vyhrazený motivům, kvůli nimž se na konci 19. století zčistajasna vynořila řada koncepcí tvarových kvalit,figurálních momentů,fundovaných obsahů či jak jinak jejich autoři nazývali věc, o níž nám zde šlo. Filosofie, jejíž "střední proud" tenkrát často nevěděl, nemá-li být spíše pojmově uvědomělejší fyziologií a/nebo psychologií, pomáhala v těchto a podobných koncepcích nenápadně připravovat půdu explozi tvarových a strukturálních motivů v obecně humanitních směrech 20. století. Zkoumání této půdy by bylo jistě věcně zajímavé, provedeno bylo zatím jen v částech. 144 V úvahu by jistě přicházely i jiné dobové proudy - herbartovská psychologie, neokantovství, voluntarismus či ruský symbolismus, popř. marxismus nebo pomalu se regenerující zájem o Hegela. Všechny tyto směry přinesly množství implicitních úvah o "strukturách" a jejich vývoji.
|
|---|
